V posledních dvou letech jsem na mnoha soutěžích leteckých, lodních i automobilových modelářů často postřehl, že některým modelá­řům chybí základní znalosti o tom, jak správně postupovat při spouštění a seřizování motoru opatřeného RC karburátorem. Kupodivu to ne­byli jen začátečníci, ale i někteří modeláři, kteří se dokonce ucházeli o místo v reprezentačním družstvu. To mne přivedlo k napsání těchto řádků – vždyť seřízení karburátoru je v podstatě jednoduchou záležitostí a vyžaduje pouze za­chování určitého postupu a trošku trpělivosti k provedení několika zkoušek.
Základním předpokladem úspěchu je správná instalace palivového systému a jeho dokonalá těsnost. V dnešní době považujeme za samo­zřejmá, že úspěšný provoz každého RC modelu je podmíněn použitím tlakové nádrže a jejím správným umístěním (vzhledem k poloze karbu­rátoru). Pro modely automobilů a lodí je nejvý­hodnější používat nádrže co nejníže, se sběr­ným prostorem ve spodní části, z něhož je palivo odváděno ke karburátoru. V nádržích tohoto typu bývá obvykle nutné umístit přepáž­ky bránící přeléváni při změnách směru jízdy modelu. Výhodné je rovněž použití dvou vedle sebe umístěných nádrží propojených potrubím pro vyrovnávání tlaku vzduchu nad hladinou paliva. Uprostřed těsně pod nádržemi je pak třeba instalovat malou sběrnou nádrž tak, aby její podélná osa protínala ústí trysky v difuzéru karburátoru a byla rovnoběžná s podélnou osou modelu. Musí být propojená s hlavními nádrže­mi tak, aby do ní mohlo přitékat palivo v každém režimu jízdy modelu. Teprve s této sběrné nádrže se přivádí palivo k motoru. Tímto uspo­řádáním se téměř zamezí nepravidelnému cho­du motoru zaviněnému odlivem paliva při náh­lých změnách směru jízdy.
Nádrže je nejvhodnější instalovat tak, aby nejvyšší hladina paliva byla v úrovni palivové trysky karburátoru. Palivo potom nemůže přité­kat spádem do karburátoru; zamezí se tím nežádoucí přeplavení motoru, které často zaviní jeho poškození při spouštění (zlomení klikového hřídele, ohnutí ojnice a zlomení píst­ního čepu). Rovněž je vhodné použít tlaku z výfukového potrubí nebo tlumiče, sníží se tím citlivost motoru na seřízení při zrychlování či náhlé změně směru jízdy modelu.
Modely letadel jsou poněkud náročnější na polohu palivové nádrže, protože se pohybují v trojrozměrném prostoru. Přelévání paliva zde daleko více ovlivňuje seřízení motoru v různých letových polohách a proto je nezbytné přivádět palivo ke karburátoru pod tlakem výfukových plynů nebo pomocí tlakového čerpadla a re­dukčního ventilu. Lze také použít tlaku odebíra­ného z klikové skříně, je však nutno jej reduko­vat. Nejosvědčenější je nádrž kruhového nebo čtvercového průřezu, umístěná co nejbííže mo­toru tak, aby její podélná osa procházela ústím palivové trysky v difuzéru a přitom byla rovno­běžná s podélnou osou modelu. Takové umístě­ní nádrže zaručuje nejplynulejší dodávku paliva do karburátoru. Velmi vhodné je uložení nádrže do pružného pěnového materiálu, který utlumí vibrace přenášené od motoru, takže palivo v nádržce nadměrně nepění.
Nevýhodou tohoto umístění nádrže je, že palivo může samovolně protékat přes palivovou trysku až do klikové skříně. Takové přeplavení pochopitelně ztěžuje uvedení motoru do chodu a mnohému modeláři ztrpčuje život. Přitom pomoc je snadná – stačí před plněním nádrže skřípnout přívodní hadičku ke karburátoru vhodnou svěrkou, kterou sejmeme až po spuš­tění motoru (lze použít i upravený kolíček na prádlo). Malé množství paliva, nezbytné pro spuštění motoru, v tomto případě nastříkneme do karburátoru buď injekční stříkačkou nebo menší polyetylenovou lahví s hadičkou. Popsa­ný postup je velmi jednoduchý a mnohokrát osvědčený.
Poněvadž všechny karburátory jsou poměrně citlivé na nečistotu v palivu, je vhodné používat filtr jak při plnění nádrže v modelu, tak jej zařadit mezi nádrž a karburátor – platí to zejména pro karburátory typů Kavan a Perry.
Vlastní seřízení karburátoru je poměrně snadné a u všech známých typů je postup práce v principu stejný. Nezbytná je však znalost systému karburátoru, konkrétně funkce jeho ovládacích prvků. Mezi našimi modeláři jsou nejvíce rozšířeny karburátory typů Webra, HP, Tono, OS a nyní se dostávají na trh i výrobky Modela – MVVS, jejichž konstrukce je velmi podobná (obr. 1). Podmínkou úspěšné práce s těmito karburátory je i pečlivě zaběhnutý motor v dobrém technickém stayu. Dále je nutné vědět, že palivovou jehlou 1 seřizujeme chod motoru pouze při plně otevřeném difuzé­ru. Volnoběžnou jehlou 4 seřizujeme volný běh motoru a plynulý přechod do vysokých otáček.
Postup při seřizování RC karburátoru
⦁ Ovládací pákou 2 nastavíme šoupátko karburátoru do polohy zavřeno tak, aby v difu­zéru zůstala štěrbina 0,1 až 0,2 mm.
⦁ V této poloze zašroubujeme velmi pozorně jehlu volnoběhu 4 tak, aby její kuželová plocha dosedla do ústí trysky. Z této polohy vyšroubu­jeme jehlu zpět o dvě otáčky. Tím je přibližně nastaven volný běh motoru.
⦁ Naplníme nádrž v modelu do poloviny, s úplně otevřeným šoupátkem karburátoru uve­deme motor do chodu a palivovou jehlou 1 nastavíme nejvyšší otáčky. Přitom dbáme na to, aby motor běžel raději mírně obohacen na palivo než ochuzen.
⦁ Po zahřátí motoru snížíme otáčky přivře­ním šoupátka na nejnižší možnou mez, avšak jen tolik, aby se motor bezpečně udržel vchodu (otáčky asi 3000 až 3500 1/min.). Krajní polohu šoupátka pro tento režim upravíme šroubem volného běhu 3. Správně seřízený karburátor umožňuje plynulý přechod do vysokých otáček. V případě, že motor při rychlém otevření šou­pátka zvyšuje otáčky pozvolna a jeho chod je nepravidelný, znamená to, že karburátor dává ve volném běhu příliš bohatou směs a je proto nutnéjehlu volnoběhu poněkud přivřít (asi o 1/8 až 1/4 otáčky). Další orientační pomůckou k odhadu správného seřízení je chování motoru po náhlém zavření šoupátka. Při správném seřízení udržuje motor přibližně stejné otáčky. Kfesají-li otáčky, dostává motor při volném běhu příliš bohatou směs, takže i přechod do vyšších otáček bude nepravidelný. Pokud se motor zastaví, dostává naopak chudou směs.
Je třeba také pamatovat na to, že polohy obou jehel (hlavní i volnoběhu) spolu korespon­dují. Každá změna nastavení hlavní palivové jehly ovlivní také volný běh motoru. Přílišné ochuzení motoru hlavní palivovou jehlou způ­sobí nejisté přechody do vysokých otáček, popřípadě i zastavení motoru.
Postup seřizování u jiných typů karburátorů, například Kavan a Perry nebo podobných, je shodný s popsaným způsobem. Jejich štěrbino­vé uzavírání přívodu paliva pro volný běh je však poněkud náročnější na manipulaci a mnohem citlivější na nečistoty v palivu.
Také karburátory starší konstrukce bez mož­ností seřizování množství paliva pro volný běh (obr. 2) mohou úspěšně pracovat při použití tlakové dodávky s odběrem tlaku z výfukového potrubí nebo při použití zredukovaného tlaku odebíraného z klikové skříně motoru. Předpo­kladem úspěšného seřízení je správná manipu­lace se seřizovacím šroubem omezujícím množství přídavného vzduchu 5. Tímto šrou­bem se zmenšuje nebo zvětšuje průřez otvoru, kterým vstupuje vzduch do karburátoru v reži­mu volného běhu (ve směru proudění vzduchu ještě před ústím palivové trysky). Při zvětšení tohoto průřezu se zmenší podtlak v prostoru palivové trysky, čímž se automaticky upraví množství paliva.

Postup seřízení

⦁ Zašroubujeme šroub přídavného vzduchu 5 tak, aby úplně uzavřel otvor 6.
⦁ Naplníme nádrž do poloviny, motor uvede­me do Chodu a pří plně otevřeném šoupátku karburátoru je seřídíme na nejvyšší otáčky. Opět dbáme na to, aby motor pro seřízení běžel raději na mírně bohatou směs,
⦁ Po zahřátí motoru snížíme otáčky přivře­ním šoupátka na nejnižší možnou mez, ale tak, aby se ještě bezpečně udržel vchodu. Asi po 30 vteřinách úplně otevřeme šoupátko. Pokud je přechod do vysokých otáček nepravidelný a zdlouhavý, upravíme jej manipulací se šrou­bem 5. Průvodním zjevem otevírání otvoru přídavného vzduchu při volném běhu je mírný“ vzrůst otáček, který je třeba upravit dalším přivřením šoupátka. Po každém pootočení seřizovacřho Šroubu.5 znovu zkontrolujeme přechod z nejnižších do nejvyšších otáček. Karburátor je správně seřízen, tehdy, když po rychlém nebo pomalém otevření šoupátka mo­tor zvyšuje otáčky zcela pravidelně bez „tanko­vání” a po uzavření šoupátka je volný běh pravidelný a neklesají otáčky.

Závěrem bych chtěl upozornit na to, že ke snadnému seřízení RC karburátorů všech typů přispívají přísady do paliva. Je to hlavně nitro- metan, který je však možné použít pouze pro motor v bezvadném mechanickém stavu. Pokud je motor již vyběhaný nebo má jinou mechanic­kou závadu, pak nitrometan naopak chování motoru zhoršuje a ztěžuje seřízení, přestože s touto přísadou vykazuje motor vyšší výkon. Velmi se také osvědčilo palivo s 5 až 10 procenty benzínu super. Motor s touto přísadou pracuje ve všech režimech pravidelněji a je méně citlivý na změnu hladiny paliva v nádrží. Pro všechny druhy motorů velmi dobře vyhovuje palivo tohoto složení: 70 až 72 % metylalkoholu, 10 až 8 % benzínu a 20 % ricinového oleje. Nepouží­vejte palivo o větším obsahu maziva (oleje) než 22 procent. Je to zbytečné plýtvání olejem, navíc se zvyšuje citlivost motoru na seřízení a teplotu vzduchu. Téměř všichni výrobci moto­rů doporučují jako optimální množství maziva 18 až 22 procent.

Karel Gotz
Převzato beze změn z časopisu MODELÁŘ 11-1978