První Pohár na Bambousku

Motto:

„Svobodný pán Martin, řečený Křesadlo, pánem z Plzně a na Bambousku, se svou paní věrnou Magdalenou, dovolují si Vás pozvati k rytířskému klání motorových strojů polétavých“.

Ideální počasí přivítalo v sobotu 3.září v Plzni na Bambousku účastníky Poháru SAM v klasických motorových kategoriích. Soutěž zde byla pořádána poprvé – v nádherném prostředí bývalého zemědělského letiště, toho dne upraveného do kvality povrchu golfového hřiště. Vyvýšená poloha prosluněné letištní plochy s řídícím dispečinkem vpravo vyvolávala svým organizačním vzruchem atmosféru provozu jako na letadlové lodi plující někde v Tichomoří.

Ke klání se dostavila veškerá pilotní elita, které to jen zdraví a rodinná situace dovolovaly. Martin Křesadlo se svým synem Matějem zde rozbili velitelské stanoviště již v osm hodin ráno. Mirek a Zuzana Vaňkovi přibyli s autem plným letadel už v půl deváté. Magda dorazila později ve svém voze, maje na palubě skvělý domácí gulášek. Petr a Lenka Hrubých přijeli i se svým vnoučkem Vojtou, vybaveným od dědečka typicky zdobenými gumáčky. Šampion Petr Knob dorazil z dáli se svým tátou, zdatným mechanikem a časoměřičem. Akci Poháru poctili svou účastí také ctění matadoři SAMu 95 Franta Brož a Vláďa Valenta. Dorazil Petr Svoboda a z blízkého domova si sem odskočil Jirka Veinfurt. Krátce před vyhlášeným nástupem v 10:00 k radosti všech na akci sestoupil i Karel Slupský ve svém ohnivém voze.

Ředitel závodu Martin Křesadlo všechny přivítal a přijal omluvenku Slávy Štorka, poslanou ze svatby a Michala Tesaře, zaslanou z nemocnice. Michalovi byla poslána přátelská zdravice k brzkému zotavení. Martin následně oznámil organizační a bezpečnostní pravidla a vytyčil letové prostory. Na závěr nabídl sortiment občerstvení k volné celodenní konzumaci.

Soutěž byla odstartována. V tuto chvíli někteří účastníci ještě netušili, že právě končí idyla a začíná drama.

Prvním „dramatikem“ byl Petr Svoboda, který oslněn slunečními paprsky začal místo svého Civy Boye „řídit“ Mirkův model. Naštěstí jediná časoměřička Zuzana pozorovala celé startovní pole i oblohu a Petrovi, o kterého se pokoušel infarkt, „zachránila život“ označením místa pádu jeho pravého modelu. ‚

Druhým „dramatikem“ by Mirek Vaněk, který se blížil se Saiplanem v pohodě na přistání, ale svým chabým okem mířil ve skutečnosti na přilehlý lesík, před čímž se ho Zdeněk Pašek marně snažil na poslední chvíli varovat. Sailplane přistál v koruně 12 metrového stromu a Mirkovi hrozilo ranění mrtvice, když se zjistilo, že se k němu nedá došplhat. I v tomto případě sestoupil zachranný anděl, tentokrát Magda, která nakonec telefonicky zařídila zapůjčení žebříku. A potom nastoupil Martin, který nasadil život a se zručností kanadského dřevorubce dovyšplhal z půle stromu až do jeho vršku, kde pilkou odřezal větev, na které model visel. Nakonec se model podařilo sejmout zcela nepoškozený. Mirkovu vděčnost si ani nedovedete představit.

Vedle těchto dramatických událostí se jinde rodily úspěchy a radostné chvíle. Debut Franty Brože v kategorii Classic Texaco s modelem „GP-Special“ a Ohlssonem.60 byl korunován druhým místem mezi elitami a oči mu radostí jen zářily. Jirka Veinfurt ve stejné kategorii dosáhl vítězství se svým Bomberem s Alkem 14 ccm3 a sesadil tak šťastně – protentokrát – z trůnu Petra Knoba, kterému u Bombera vypověděl motor a následně se mu model zlomil při přistání do vysoké trávy. Petr Knob ovšem zakraloval v kategorii OTMR-C, kde si s plnými maximy střihli o vítězství s Petrem Hrubým. Ten si na oplátku odnesl zlato z NMR, kde mu v Sailplane perfektně táhl motor a třemi čistými maximy na první dobrou roznesl všechnu końkurenci na kopytech. Také Petr Svoboda pěkně zabodoval Big Hopperem v NMR. Třešní na dortu pak bylo vítězství Martina Křesadla v kategorii OTMR-AB, který svůj klasický Antares s motorem Torpedo.29 dovedl trpělivostí a pílí až k metě nejvyšší a odsoudil tak všechny závodní speciály do pole poražených.

K pěkným zážitkům patřily i Karlovy autentické vzlety klasického C-Raidera s motorem SuperCyclone, jemuž ve vysokém zabodování zabránily pouze drobné výpadky a kategorii OTMR-AB Karel podobně zpestřil modelem Classy Gassy. Venca Křen zatůroval pro radost mimo soutěž svého Ostříže.

A to už bylo mezitím poledne a Magda rozdávala na velíně svůj skvělý gulášek po způsobu perkeltu, o němž Jirka Veinfurt pěl, že si pak dojde s várničkou pro jeho případný zbytek. K odpolední kávě pak Magda nabídla i koláčky, takže atmosféra byla báječná – původní závodní šílenství jako na okruzích v Daytoně přešlo do poklidné nálady moravské zahradní hostiny.

Odpoledne si v panujících slunečních lázních dolétavali zbylé kategorie opozdilci jako Mirek, který předtím trávil dopoledne sháněním žebříku a Martin, který se zdržel dobýváním jeho modelu v korunách stromů. Plocha byla volnější i pro Vojtíška Hrubého, který si tak mohl se svým „maximy namlsaným“ dědou zaklouzávat gumáčky.

Ve tři hodiny bylo dolétáno a na jmenované vítěze čekaly Martinem designované diplomy a ceny s vysokou úrovní pitelnosti. První cenou bylo růžové šampaňské, kromě kategorie Classic Texaco. Její vítěz Jirka Veinfurt měl potvrzení od doktora, že má bublinky zakázané, takže musel dostat náhradou veliký rum. Soutěž skončila úspěšně a po třetí hodině všichni vyrazili směrem domů.