Krásné počasí na letišti Bambousek již potřetí potvrdilo, že elementálové jsou zde dlouhodobě příznivi počínání našemu. A i když letošní náročná letecká sezóna otesala účast jen na skalní příznivce, tito zařídili takové hemžení na obloze, že ho lze vídat jen na podnicích s desítkami účastníků.
Zázemí akce zajišťovalo tradičně a skvěle duo Magda a Martin Křesadlovi s rodinou, tedy chlazené nápoje, bavorské uzeninky, bábovka, mufiny a káva. U grillu bravurně účinkoval syn Daniel. Patří jim veliký dík.
Rovněž je třeba poděkovat Petrovi Loulovi s manželkou za fotografie a pomoc s organizací. Petr si také mimo soutěž zalétal s krásným Spearheadem na CRC Classic.
Martin instaloval na svém autě přehlednou výsledkovou tabuli, kam soutěžící rovnou zapisovali svoje výsledky, čímž se ušetřilo mnoho sčítací práce.
Nejvzdálenějšího účastníka soutěže Petra Knoba s tátou doplnili Michal Tesař, Jirka Veinfurt, Mirek Vaněk a Martin Křesadlo, čímž se tato malá „sněmovna lordů „stala „usnášeníschopnou“ a všichni se těšili ukázat, že je i „vzletuschopnou“.
V kategorii C dominoval Martin s Ripperem, který předvedl čtyři perfektní motorové starty do výšky cca 500 m a pouze kruté termické opadání v kritickou dobu stlačilo všechny jeho časy k hodnotám 6-7 minut. Přesto to byl nejlepší výkon dne. Petr nedokončil třetí let kvůli technickým potížím a Mirek vůbec neodstartoval, protože si nalil sodovku do Aurory a nechtěl riskovat havárii.
Kategorii B opanoval tradičně Michal. Ten zde pozměnil dosavadní taktiku a místo vysokoobrátkového štíhlého speciála s malou vrtulí vyslal k nebi poměrně majestátního Civy Boy 64 s motorem McCoy.29 a větší vrtulí seřízeného na pomalejší běh. Jednoznačně přitom uspěl proti svému menšímu bratrovi Civy Boy 51 s motorem McCoy.29 seřízeným do rychla, kterého pilotoval Mirek.
Kategorii A létal jen Mirek s modelem s jiskrovým motorem Arden.199. Ten odvádí nečekaně skvělou práci – točí jako běs a táhne jako soumar k nebi rozhoupanou bednu z těžké balsy od Holmana, která se jmenuje „Zeek“. Mirek osamělý na vítězné fotce vzpomíná s úsměvem na všechny piloty, kteří v anketách hlasovali, že se má tato krásná kategorie zachovat a létat, ale nějak se zapomněli dostavit.
Kategorii NMR převálcoval třemi maximy Petr Knob. Playboy jako model mu dlouhodobě přirostl k tělu. Tajemství je v tom, že je to model klouzavý s velkým rozpětím, je velmi obratný v termice a pokud se podaří postavit ho lehký, což v kombinaci s lehkým žhavícím motorem K&B Torpedo.45 Petr umí, má mistr termiky v ruce přesně ten nástroj, který potřebuje k vítězství. Druhý v pořadí byl Martin, který Petrovi zdatně dýchal na záda, ale dosažení maxim mu zabránila nešťastná událost, že Mirek stříknul do nádrže jeho Rippera „moc silné palivo“, se kterým prý model nešel ani uřídit, ani zastavit.
V Classic Texaco se zadařilo Mirkovi, který vysoko vystoupal spolehlivým během motoru SuperCyclone a následně chytil s modelem Dolphin stoupák, což stačilo na celkový čas 22 minut. Druhý Martin a třetí Michal udělali ovšem také báječné časy přes deset minut s modely poháněnými motorem Brown Junior. To vedle jiných skvělých výkonů Petra Hrubého s tímto motorem ukazuje, že Brown Junior je nejen oslavou vzniku motorového leteckého modelářství, ale je i platným závodním strojem s výhodným nasazením pro určitý požadovaný poměr hmotnost/výkon/spotřeba.
Video s Dolphinem: Dolphin na Youtube
Michal si svého perfektně připraveného a fungujícího Browna, v zasloužilém modelu Playboy se spolehlivým zapalováním, opásal v předvečer soutěže vlastnoručně vyrobeným výfukem, aby uchránil přesně objemnou plastovou nádržku od tepla výfukových plynů. Všichni byli jeho účastí a mistrovským výkonem nadšeni a Michalovy skromné poznámky, že motor dost hřeje a olejuje, nebral nikdo vážně.
Ke tradičním pohárovým disciplínám OTMR, NMR a C.Texaco byla přidána nesoupeřní soutěž Brown Junior Classic, která na počest tohoto slavného motoru vyzkoušela um pilotů v provozování starých benzinových motorů bez startérů a umělých vrtulí a odměnila každého úspěšného účastníka vyhlášenou cenou 1,5 kg šunky Burgunda z Rancher farmy Jestřebice.
Všem pěti účastníkům soutěže se povedlo nastartovat svůj předválečný motor s dřevěnou vrtulí ručně minimálně dvakrát a také vykonat dlouhé lety, což je báječný úspěch. Tato soutěž na podporu starých umění , které by měly být ctí každého motorového modeláře, se bude na Bambousku opakovat.
Všichni se rozloučili po třetí hodině s milou vzpomínkou na výroky Jirky Veinfurta, čestného účastníka soutěže a tvůrce báječné atmosféry, který zvolal: „Dneska jsem viděl tolik letadel !. To se mi bude ale krááásně spááát“.
Jedna odpověď na “Třetí Pohár na Bambousku”