Trenton Building Board Jiří Veinfurt 03 – Potahování trupu a kormidel

Sluníčko stihlo jen párkrát přeběhnou po obloze a Jirka už prostírá dílnu hedvábným vliesem, aby v něm krejčovskými nůžkami zastřihl „siru Trentonovi“ na kabát. Co se týká barev, „tentokrát“ se prý rozhodl pro červené konce křídel a kormidel. To vzbudilo veselí nás přátel, protože je to ve skutečnosti jeho jediná používaná a oblíbená kombinace barev. Jirka se ale brání, že někdy k tomu, přece, používá modrou směrovku ! „Jasně, pořádná změna musí být“, smějeme se dále.  „To víííííš“, kontruje jako vždy Jirka …

A zde už máme perfektně potažená kormidla přírodním i předbarveným vliesem.  Trochu mě překvapuje, že půlky klapek výškovek ještě nejsou nijak spojeny. Mistr si ale zřejmě může dovolit provádět dodatečná vrtání, kutání, lepení a spojování dílů bez obav z ušpinění a ohmatání, což je pro mne nedosažitelný sen.   

Zde jsou kormidla již zkompletována a spojena závěsy. Spojení výškovky zůstává tajemstvím, které jsem připraven odhalit stůj co stůj.

A tajemství spojení výškovky je odhaleno.  Jirka vyrobil z 2 mm ocelové tyčky spojovací „kramličku“, kterou zasunul do dvou direk vyvrtaných ve ztužených rozích obou půlek výškovky.   Přidržel se také O’Ŕeillyho plánu připevnění výškovky šrouby. Použil osvědčené páky a samojistící kovové vidličky na konci táhel.  Na ostruze je vymazleným způsobem připájeno poutací očko pro zádržné lanko.

Jirka osadil model na úpěnlivé prosby přátel novými odolnými servy Savox.  Nechceme už zažít pocit vidět mizet ve větru a dáli jeho krásné letadlo se zaseknout směrovkou ovládanou „stále ještě docela dobrým servem“ vytaženým z šuplíku.  Mistr si ovšem na páky serv prosadil svoje pořádné  niply utahované poctivým imbusem.  Přesné niplíčky pro 1mm táhla slušně odmítl jako příliš titěrné.  (Prý se je pokoušel smontovat pod lupou, ale pak mu je málem sezobla andulka a po pádu na zem už nešly najít ..).

Pevně usazené a epoxidem přilepené lanovody jsou základem spolehlivosti řízení.  Modeláře neznalého sil vibrací motoru láká zakápnout táhla je disperzním lepidlem a to často jen lehce. Výsledkem je uvolnění táhel a neřiditelnost modelu, u rychlých kategorií fatální .

Uchycení podvozku je žlábkové, se solidními a krásnými jistícími plíšky.  Pokusím se od Jirky další čtyři takové získat pro sebe starým trikem: „Babuško Jaguško, já neznám tyhle věci, jak se dát upéct v peci“.  „To je dneska mládež“, řekne Jirka a další čtyři mi snad uřeže a navrtá ….